Předmluva – Nick Rhodes

Dnes se cítím pohodlně na to, abych přiznal, že jsem byl trochu vyveden z míry, když John Taylor založil kapelu, než jsem opustil školu. Víte, potkali jsme se, když mi bylo deset a jemu bylo dvanáct. Oba jedináčci žijící v Hollywoodském sousedství, rychle jsme přijali jeden druhého jako bratry, tak jsem si vždy představoval, že bychom kapelu zakládali spolu. Naštěstí pro mě jeho první kapela, Shock Treatment, nevydržela pohromadě déle než jedno roční období. Krátce nato následovali The Assassins a potom Dada, a i přes tak nádherně domýšlivé jméno, byli rychle předurčeni k tomu, aby se propadli do temnoty Birminghamské post-punkové hudební scény. Osobně zůstávám vděčný za Johnovy rané nezdary.

V roce 1978, když jsme vyřešili všechny problémy, všechno do sebe zapadlo: vrátili jsme se k původnímu plánu a vyrazili na misi, abychom uskutečnili naše sny z dětství. Poháněni silou nespoutané naivity a ctižádosti, zformovali jsme Duran Duran verzi 1.0. Od této chvíle jsme byli na palubě jednosměrné nekonečné horské dráhy, která jela mimořádně rychle.

Nevzpomínám často na minulost, protože jsme vždy příliš zaneprázdněni tím, že se snažíme přemýšlet nad naší budoucnost. Ale pokud se přece jen na chvíli ohlédnu, je to divné, že jsme z těch kluků, co milovali hudbu a chodili spolu na nekonečné koncerty, nějak vytvořili kapelu, která změnila naše životy zcela nepředvídatelným způsobem.

Všichni musíte být zvědaví, co všechno John ve své knize prozradí. Nepochybně vím, že má velké množství podmanivých příběhů, které může vyprávět.

Obdivuji Johnovo odhodlání a houževnatost. Když jsme měli hrát náš první koncert, navrhl a vytiskl plakáty. Nemohli jsme si dovolit přepychové osvětlení, tak jsme nad pódiem promítali jeho snímky ze zeměpisného školního výletu. Vždy jsme se snažili najít způsob, jak zařídit, aby věci fungovaly. Praktičnost nám posloužila dobře. Málo se toho změnilo; Dnes vím, že pokud John a já máme vizi, můžeme se na sebe spolehnout v jejím uskutečnění.

Mohl bych vám o Johnovi říct mnoho tajemství: Byl jsem svědkem toho, když měl svoji první holku, svůj první koncert nebo když poprvé vzal do ruky baskytaru. Na všechno jsme přišli spolu – dělali jsme muziku, dělali chyby, získali nějaké přátele a pár jich taky ztratili, učili jsme se i vysvětlovat skandály z novin, které se snažili přiživit na zajímavých historkách: ale vždy jsme si našli nějaký způsob. Uvidíte, co si John vybere, jestli objasní věci od těch skvěle lehkomyslných až po to důležité a složité. Možná zmíní ty časy, kdy získal druhý z jeho tří Aston Martinů a vytáhl mě ven na rychlou projížďku po Londýně. Neřídil jsem a byl jsem lehce přístupný luxusu, takže jsem ochotně přijal pozvání. Vyzvedl mě a než jsme se nadáli, bylo pozdě odpoledne; ale náš výlet brzo dospěl k náhlému konci, přímo před obchodním domem Harrods, když se auto porouchalo během dopravní špičky. John se na mě podíval a s klidem oznámil: „Z nějakého důvodu to zhaslo, budeme muset vylézt a tlačit…“ Nebylo to zrovna to, co jsem měl v úmyslu, ale netřeba říkat, že nám nic jiného nezbývalo. Za námi narůstala kolona aut a podráždění řidič troubili, což samozřejmě soustředilo větší pozornost na Johna a mě, při tom co jsme rozpačitě lezli z auta, snažíce se nevypadat nápadně s naší nově objevenou slávou a zářivě nabarvenými vlasy. Brzy se shromáždil malý zástup a překvapení přihlížející začali žádat autogramy, zatímco jsme se snažili dostat auto z vozovky. Byli jsme otřesení, ale rozhodně ne namíchnutí. (v originále reference na Jamese Bonda = protřepat, nemíchat). John možná na tento incident zapomněl, nebo se možná rozhodl ho opomenout, protože tu je pro něj mnoho významnějších příhod, na které bude vzpomínat. Ačkoliv tahle pro mě v tu dobu měla obzvlášť velký význam, protože právě v ten moment jsem si uvědomil, jak moc se naše životy změnily během těch čtyřiadvaceti měsíců.

Ačkoliv jsme oba byli s kapelou na stejné lodi po více než tři dekády, jsou to rozhodnutí, kterým jsme čelili, a ty, které jsme učinili v našich osobních životech, co udávalo směr našim osobním cestám. Bylo by těžké najít pět lidí ve stejné kapele, kteří by paralelně žili tak rozmanitými životními styly. Viděl jsem Johna, když byl na vrcholu. Naše nahrávky byly na prvních příčkách, měli jsme vyprodaná turné a hráli jsme publiku, které křičelo tak nahlas, že jsme neslyšeli, co vlastně hrajeme. John měl auta, měl holky a vždy dostával od fanoušku mnohem víc pošty, než kdokoliv jiný z kapely. Každý z nás reagoval a přizpůsobil se svým okolnostem jinak. John přímo zářil, ale potom se vymkl zpod kontroly naprosto pozoruhodným způsobem. Není tajemstvím, že bojoval se závislostí. Poprvé jsme si náznaků všimli brzo, ale nikdy jsme úplně nepochopili, jak se věci stávají vážnými. Všichni jsme žili v bublině plné chaosu. Z limuzíny jsme šli přímo do letadla, z letadla přímo do hotelu a z hotelové místnosti na přímo místo, kde se konal koncert a potom zase zpátky do hotelu. Takže když někdo nešel celou noc spát nebo se dalšího večera neobjevil, nebylo to nic zvláště neobvyklého. Nějak se nám podařilo zachovat fungování kapely. Nikdy by mě nenapadlo, kam až John zašel. Uvědomil jsem si to teprve v pozdních devadesátých letech, když nám oznámil, že musí jednat, aby čelil svým problémům. Simon a já jsme byli otřeseni. Netušili jsme, že ho stále pronásledovala závislost na drogách a alkoholu, protože přestože John umí být takzvaně otevřenou knihou, má také schopnost být opatrný a zachovat si soukromí.

V roce 1996, v důsledku Johnova rozhodnutí změnit svůj život, jsem s ním měl nepříjemný hovor po telefonu, během kterého mi řekl, že opouští kapelu. Zůstal jsem strnulý, přestože jsem cítil, jak jeho přítomnost pomalu slábne, s delšími a delšími cestami do Los Angeles. Ale nepřišlo mi, že je ten správný čas, aby odešel. Udělal si názor. Chtěl jít a tím pádem už nám v kapele nezůstal žádný z Taylorových – nemyslitelné pro Duran Duran! V důsledku toho jsem napsal text písně, která se jmenuje Buried in the Sand (Pohřben v písku), o naší konverzaci. Neměnilo to však nic na faktu, že věci se teď zdály být úplně jinak. John zanechal obrovskou díru v osobnosti a zvuku kapely; ztratili jsme naši soustředěnost a zároveň stěžejní část naší identity. Simon a já jsme ho strašně postrádali.

Po tomhle jsme se s Johnem od sebe nadále vzdalovali. Byli jsme po několik let žalostně málo v kontaktu, na což jsme nebyli vůbec zvyklí, protože od našeho dětství jsme spolu trávili téměř každý den. Poté, o několik let později, právě když už jste si mysleli, že je po všem, něco dramatického se stalo a zachránilo celou situaci – dali jsme se znovu dohromady v původní sestavě. Bylo to jako z produkce Hollywoodu.

John se vrátil, vítězně, lemovaný ostatními chybějícími Taylorovými. Nechám ho, aby tu scénu popsal on, ale stačí říct, že ten čas, co jsme strávili odděleně, nás naučil, abychom si té chemie, co je mezi námi, vážili více. John dovede být křehký a citlivý, ale stejně silný a odhodlaný. Poradil si se svou závislostí a soustřeďuje teď svou energii na pomoc ostatním s podobnými problémy. Je upřímný a myslí to vážně. Znám ho déle než své ostatní přátele. Není nikdo, s kým bych tohle dobrodružství zažil raději. Je také mým oblíbeným basákem.

Nakonec bych měl asi přiznat, že jsem tuto knihu ještě nečetl, tomu pokušení tak dlouho odolávám, jen protože doufám, že jednoho dne všem dodám svou verzi všech událostí, na které jsme na své cestě narazili, a nechci si z této knihy vypůjčit to, co si ve skutečnosti nepamatuji.

Jsem hrozně zvědavý, až uslyším celý příběh z Johnovy perspektivy a pochopím, jak vše viděl. Co si myslel. Jak se cítil. Čím si prošel. A nakonec, co se pro něj stalo důležitým. Vím, že pro Johna byl proces psaní jeho autobiografie procesem očištění, vyžadující mnoho hodin na gauči, odhalování vad charakteru, pročesávání se skrz vzpomínky, které se nedají s ničím srovnat, a prožívání bolestivých zkušeností znova. Jsem si jistý, že jeho příběh je procítěný a podaný s otevřeností a elegancí, což je přesně Johnův styl.

Užijte si tu jízdu, ale pozor, občas může být trochu hrbolatá.

Nick Rhodes


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *