45 Anticlimax to Reflex

17. října jsme v Británii vydali první singl z alba Seven and the Ragged Tiger, Union of the Snake. Pořádali jsme grilovačku ve vile Paula a Michaela, která byla ve Vaucluse, na luxusním předměstí Sydney. Tam jsme čekali na telefonát z Londýna. Šampaňské už se chladilo. Čekali jsme, že bude opět něco ve stylu: „Přímo na první příčku vyletěl nový singl od Duran Duran“, ale to se nestalo.

Skladba Union of the Snake se umístila na třetím místě, což nás neskutečně zklamalo. Vypovídá to dost o tom, pod jakým tlakem jsme byli a jaká jsme měli očekávání.

Hamburgery, které jsme měli nachystané na grilu, pomalu chladly, zatímco led v šampaňském tál.

Ale aspoň, že jsme po tom všem čase, energii a nalétaných mílích měli album hotové. Devět skladeb.

Album začíná písní The Reflex, po které následuje New Moon on Monday, která potom vyjde jako druhý singl. Druhá strana LP začíná skladbou Union of the Snake. Dále je na ní Shadows on Your Side. Píseň o temnější stránce slávy, kterou jsme všichni zažívali. Poté následuje instrumentálka Tiger Tiger. Album končí písní The Seventh Stranger.

Z New Yorku za námi přiletěla módní fotografka Rebecca Blake, která nás rok předtím fotila pro časopis Rolling Stone. Ve filmu Oči Laury Marsové je postava, kterou hraje Faye Dunaway, je inspirovaná Rebeccou, jejíž práce se objevuje v tom filmu. Nafotila nás v noci, dala přednost dramatickému nádechu, který poskytlo umělé světlo.

To focení rozhodně bylo dramatické. Na scénu v knihovně State Library of New South Wales v Austrálii přivedli velkého horkokrevného tygra. Volba oblečení byla u všech členů kapely zcela jednoznačná. Zvolili jsme oblečení „z předměstí“. Opět jsme byli v černém. Nick na těch fotkách má ten nejkrásnější černý lesklý oblek, s upnutými černými botami a černou kravatou. Já a Roger jsme oba ve společenských oděvech a Simon s Andym na sobě drahý semiš a kůži, které vypadají více neformálně. Všichni jsme vypadali jako úspěšní, bohatí mladí muži, kteří byli stále k mání.

Malcolm Garrett měl znova na starosti grafiku okolo fotky. Tentokrát zvolil něco na způsob stolní hry ve stylu art deco, se symboly a starověkými runami. Na logu pořád zůstaly barvy Aston Villy.

Video ke skladbě Union of the Snake se moc nevyvedlo. Bylo až moc o konceptu, přehnaně z dramatizované a bylo v něm až moc obleků. A navíc postrádalo nějaký určitý směr. Po bezprostřednosti alba Rio si budeme muset na album Seven and the Ragged Tiger trochu zvyknout. Abych řekl pravdu, zvykám si na to album doteď. Dostalo se sice na první příčku britské hitparády alb, ale stejně bylo poněkud zklamáním.

Naplánovali jsme si to největší turné, na kterém jsme kdy byli, a dávalo smysl, aby odstartovalo v Austrálii.

Těsně předtím, než jsme odjeli ze Sydney, abychom odehráli první koncert v Canbeře, setkal jsem se s Janine Andrews, Andyho bývalou láskou z Birminghamu. Získala roli v nejnovější bondovce, Chobotnička, a přijela do Sydney, aby pomohla s propagací filmu. Bylo fajn ji vidět a strávit s ní nějaký čas. Skvěle jsme si rozuměli, ale nevlezli jsme hned do postele, což bylo v tomhle období mého života divné. V té době jsem totiž do postele skočil se vším, co se pohybovalo. Možná, že za tím vším bylo něco více. S Janine jsme plánovali, že se znova uvidíme na Vánoce v Birminghamu.

Vracel jsem se z poslední noci, kterou jsem strávil zábavou. Konkrétně potápěním v severním Sydney. Projížděl jsem přes most Harbour Bridge zrovna když začínala ranní špička. Zaparkoval jsem své BMW v podzemní garáži bytového komplexu, aby si ho půjčovna aut vyzvedla. Jakmile jsem za sebou třísknul dveřmi, upadl blatník.

Světové turné k albu Seven and the Ragged Tiger odstartovalo 12. listopadu v Canbeře. Odtud jsme letěli zpět do Sydney, kde náš koncert otevřel brány nové arény „Entertainment Centre“. Hlasitost, které dosáhl řev publika, když jsme se ocitli na jevišti, byla rekordní. Naši věrní australští fanoušci by se dostali do Guinnessovy knihy rekordů.

David Bowie byl na turné s názvem Serious Moonlight a měl koncert v Sydney ve stejný den jako my. Po koncertech obě kapely společně pařily v Davidově hotelovém apartmánu. V Bowieho kapele hrál na bicí Tony Thompson, „Theodore“ z Chic. Řekl jsem Tonymu, že bych s ním velmi rád jednoho dne pracoval. Tony moudře kýval hlavou. „Taky by se mi něco takového líbilo, kamaráde. Byla by to paráda!“

Náš starý přítel a mediální spojenec Molly Meldrum pro nás uspořádal párty ve své domě v Richmondu, předměstí Melbourne. Bylo v něm plno artefaktů z Egypta, stejně jako suvenýry ze světa rokenrolu. Na stěně v kuchyni byla kopie alba The White Album od the Beatles, s podpisy: „Mollymu, s láskou John a Yoko.“ Molly tvrdí, že jako první přišel se zprávou o rozpadu Beatles. John s Yoko o tom prý řekli dříve jemu, než zbytku kapely.

Z gramofonu zněla skladba, která nás všechny zaujala.

Vytáhl jsem tu desku z gramofonu. Bylo to předběžné vydání nového singlu kapely INXS, s provokativním názvem Original Sin.

Na etiketě bylo uvedeno: „Producent: Nile Rodgers, zvukový technik: Jason Corsaro.“ Chtěl jsem, aby se náš zvuk a styl posouval dopředu právě tímhle směrem. A všichni jsme z té skladby měli stejně dobrý pocit. Pouštěli jsme si ji pořád dokola.

Všichni jsme měli pocit, že ze skladby The Reflex můžeme dostat daleko víc, než v té verzi na albu. Ta píseň měla potenciál, aby se stala obrovským hitem.

Co kdybychom požádali Nilea, aby The Reflex zremixoval?

Molly si vzpomíná, že jsme té noci Nileovi zavolali do New Yorku, ale nikdo z kapely si to vlastně nepamatuje.

V Prosinci už jsme byli zpět v Británii.

Kvůli tomu, že jsme byli skoro celý rok pryč, jsme si nebyli jistí, jak nás Anglie přijme. Nemuseli jsme se ale bát. Prosincová část turné byla fenomenální. Po lístcích se jen zaprášilo. Odehráli jsme dva koncerty v nové hale National Exhibiton Centre (NEC) a poté pět koncertů ve Wembley Aréně

S Janine Andrews jsme se na Vánoce znova setkali. Oba jsme chtěli zažít něco romantického, po tom všem, co jsme si oba zažily. Ty zážitky byly v něčem úplně jiné, ale v jiných ohledech dost podobné. Oba jsme toužili se usadit. Musím zopakovat, že to nebylo perfektní, ale v té době nám to přišlo téměř dokonalé. Po všem tom dobrodružství, které jsem po celém světě zažil, bylo fajn slyšet její birminghamský přízvuk a postoj k věcem. Vyzařoval z ní půvab. Měla dlouhé blond vlasy a drahý kožich. Ale pod ním se skrývala holka od nás z Birminghamu, která stála nohama na zemi.