35 Music Television

Předchozího roku se Paul a Michael sešli v New Yorku s vedením společnosti Warner-Amex Satellite Entertainment, kteří se snažili rozjet celostátní hudební televizní kanál. Říkali mu MTV. Problém byl, že neměli dost obsahu, který by byl dostatečně sexy. Rockeři, kteří přes den okupovali rádio, netočili klipy. Paul a Michael nám řekli, že na MTV chtějí „sexy videa z exotických lokací, něco jako takové mini Bondovky.

Paul takové místo znal. Byla to Srí Lanka. Mohli jsme se tam zastavit cestou do Austrálie, kde mělo v dubnu začít naše turné k albu Rio.

S odjezdem z Londýna jsme váhali. Simon odjel jako předvoj. O pár dnů později za ním jeli Russell Mulcahy, Eric Fellner, Paul, Mike a já. Nick odjížděl jako poslední, chtěl být u toho, když Colin bude pracovat na posledních detailech finálního mixu.

31. března, když jsem letěl na Srí Lanku, poslal jsem dopis rodičům.

„Ahoj mami, ahoj tati, nejprve bych vám chtěl říct, že let je v pohodě. Je tu skvělé jídlo a tak. Každopádně když přijedeme, bude osm ráno, takže se pokusím strávit den nicneděláním. Mám vás rád, John. Posílám pusu.“

Když jsme přijeli, přihlásil jsem se do vcelku venkovského hotelu Galle, na jihu ostrova.
Srí Lanka byla v totálním rozporu se vším, čím jsme podle svých představ jako kapela byli. Nicméně Simonovi to nepříjemné nebylo. Měl taky nejvíc práce, jelikož byl ve většině záběrů, které Russell Mulcahy točil. Eric Fellner, který později slavil Oscarové úspěchy se společností Working Title, byl producentem při těch šesti dnech, během kterých jsme natočili tři videoklipy. Natočili jsme je na videopásku. Rozpočet byl miniaturní: třicet tisíc Liber.

Video k Hungry Like the Wolf mělo některé společné rysy s filmem Apokalypsa. Simon v něm pronásledoval modelku Sheilu Ming deštným pralesem. Byla reálná? Nebo to byla jen jeho halucinace? Russell půjčil Simonovi svůj klobouk, aby tomu dodal nádech Indiana Jonese. Já ho zas na sobě měl při natáčení Save a Prayer. V tomto klipu jde celá naše kapela bosá na duchovní pouť do buddhistického chrámu u města Kandy. Ten klobouk jsem nakonec nosil po zbytek roku.

Zbytek kapely si ze mě dělal srandu, protože slon, na kterém jsem v klipu seděl, se rozhodl nabrat vodu z malého jezírka a pořádně mě osprchovat. Ale nevadilo mi to. Užíval jsem si to. Je to jedna z mých nejcennějších vzpomínek.

Andyho vzpomínky tak veselé nebyly. Z našeho výletu na Srí Lanku si odvezl vracející se žaludeční virózy. Měl za to, že to bylo přímo způsobeno natáčením scény v kalné vodě, a navždy to Berrowovým vyčítal.

„Jsme zas*aná rocková kapela. Co tu ku*va děláme na slonech?“ říkal jim.

Taky jsme o pár nocí později natočili pár záběrů, jak sedíme na slonech v průvodu, který šel starověkým městem Colombo. Ale nikdy jsme ty záběry nepoužili.

S Nickem jsme natočili další scénu na pláži. Já na sobě měl oblek v pastelově růžové barvě a hrál jsem na kytaru. Nick hrál na místní panovu flétnu. Byli jsme daleko od Birminghamu. Ale i přes celou tuhle bizarnost jsme se cítili příjemně.

Podle dalšího pohledu, který jsem domů poslal z města Kandy, jsem věřil, že videa, která tam natáčíme, budou mít obrovský dopad. „Naše videa vyrazí světu dech. Jsou tak FANTASTICKÉ! John. Posílám pusu.“

Během poslední noci na Srí Lance jsme natočili scénu pro video Hungry Like The Wolf, kde se celá kapela sejde na recepci hotelu v Kandy. Jsme šťastní, že jsme opět v našich drahých oblecích od Antonyho Price. A už se nám opět dostávalo normálních služeb. Byli jsme na Srí Lance jen osm dní, ale natočili jsme ty ikonické záběry, které po generaci definovaly nejen Duran Duran, ale dost možná celá osmdesátá léta.