34 The Pleasure Habit

Opět jsem byl v Londýně a opět jsem měl hromadu času, ale tentokrát jsem měl jak a s kým trávit čas. V hlavním městě bydleli moji dobří přátelé a hodně času jsem trávil s naším agentem Robem a často spával v jeho bytě ve čtvrti Kilburn.

Za noční zábavou jsme často šli do klubu Embassy Club na New Bond Street. Ten klub patřil bývalému členovi královské gardy, Stephenu Hayterovi, s kterým jsme dobře vycházeli. Toto místo patřilo do londýnského klubového folkloru z mnoha důvodu, a jedním z nich bylo to, že po několik let sedával u herního automatu Space Invaders, který byl nalevo od hlavního baru, Lemmy z kapely Motörhead.

Vypadalo to jako umělecká instalace, jen posílená amfetaminem.

Všichni chápali, že se nemají pokoušet ho rušit. Měl až moc děsivých tetování, a vědělo se o jeho zájmu o Třetí říši. Nikdy jsem neviděl, že by si objednal drink nebo odešel na záchod. Byl to fakt tvrďák.

Trochu menší tvrďák byl potom Limahl, kterého Nick jedné noci objevil při práci v klubu Embassy, když byla noc věnovaná vílám a princeznám, nebo něco podobně pitomého. Limahl měl na sobě okouzlující body z bílého hedvábí a křídla. Když uviděl Nicka, přiběhl k němu a vrazil mu do ruky kazetu. Na ní byla skladba Too Shy. Nick okamžitě poznal, že se jedná o budoucí hit. Včas ho s jeho kapelou Kajagoogoo vzal do studia, kde s Colinem Thurstonem koprodukovali jejich debutové album. Too Shy byla Nickova první nahrávka na první příčce hitparády, předtím než se naší první jedničkou v Británii stala skladba Is There Something I Should Know?

Jednou jsme s Robem v noci pracovali v restauraci, která byla v tom klubu, když v tom za námi přišel Stephen, jestli bychom s ním nešli do jeho pracovny. Do jeho malé svatyně.

„Tohle se vám bude líbit, pojďte za mnou.“

V jeho kanceláři seděl David Bowie s jeho kamarádkou Sabrinou Guiness. Zůstal jsem stát jako opařený.

„Čau, chlapci.“ Řekl David. Otočil se směrem ke mně: „O tobě jsem slyšel.“
„Ó díky, ano, nahráli jsme coververzi skladby Fame.“ Řekl jsem mu. „A Colin Thurston je náš producent.“ Snažil jsem se najít společnou řeč s „Thin White Dukem“
„A jo, starý dobrý Colin. Jak se má?“

O té doby jsem nepotkal žádné opravdové legendy. David byl opravdový gentleman a strávili jsme zbytek večera v jeho a Sabrinině společnosti. Když jsme se konečně s Robem rozhodli, že už máme paření dost, po cestě domů jsme byli v sedmém nebi.

„Nemůžu tomu uvěřit.“ Koktal Rob, se svým přízvukem z jižního Londýna. „My a David Bowie. Neuvěřitelné.“

Klub Embassy bylo naše nové oblíbené místo. Něco jako Rum Runner na břehu Temže. Neměli jsme problém se dostat dovnitř a obvykle jsme měli drinky zadarmo. A bylo to také místo, kde bych si mohl vrznout.

Občas jsem byl naštvaný, když práce přerušila sérii večírků. Po propařených nocích následovaly kocoviny. Ty byly stále častější a silnější. Jednou, když mi bylo ráno obzvlášť zle, mi zavolal Colin, že by mě potřeboval ve studiu. Okamžitě jsem reagoval ve stylu: „Taková otrava!“

Otrava? Nebyla tohle moje vysněná práce? Můj sen? Duran Duran slavili úspěch na všech frontách, a já chtěl trávit volné noci sledováním Lemmyho, jak hraje Space Invaders v klubu Embassy?

Na předchozí Vánoce jsem se rozešel s Robertou. Ne proto, že bych měl po ruce náhradu, ale proto, že jsem si myslel, že i doma budu přitahovat holky stejně, jako když jsem byl na turné. Ukázalo se, že tomu tak není. Zdá se, že to, že jste s kapelou na turné a vystupujete, působí na holky jako afrodiziakum. Možná všechno to parádění a procházení se po pódiu, možná fakt, že jste v tom městě jen dvacet čtyři hodin. To donutí holky, které vás chtějí dostat, aby jednaly rychle.

Ale když jsme byli v Londýně, většinou jsme vyrazili s Robem ven. Na začátku večera z nás táhla voda po holení, sprej na vlasy a sršel z nás optimismus. Ale povětšinou jsme měli problém někoho sbalit. O pár let později  Stephen Hayter Robovi prozradil, že to bylo z části kvůli tomu, že si všichni mysleli, že jsme gayové.

45