4 The Catholic Caveat

Když jsem dosáhl věku čtyř let, kostel nahradila škola. Byl jsem rád, že jsem tam šel. Kdybych věděl, co mě tam čeká, museli by mě tam táhnout.

Dívám se zpět, tak nějak sarkasticky, na ta předškolní léta, jako na idylická. Byla to moje první zkušenost s tím, že jsem byl v mimořádném centru ženské pozornosti.

Máma a táta mě přihlásili do katolické základní školy Our Lady of the Wayside. I přes svůj agnosticismus s tím táta naprosto souhlasil. Teorie byla, že se tam mělo být kvalitnější vzdělávání, než na místní škole.

První ráno mě máma oblékla do mé nové školní uniformy – žlutošedá kravata, šedé flanelové šortky a tenký blejzr – nakrmila mě a zavedla mě na kopec, abych se přidal k ostatnímu půl tuctu obětí, které čekaly na autobus.

                                          9

Ohledně toho všeho jsem se cítil naprosto nenuceně. Sebejistý, vzrušený a nadšený. Máma a táta odvedli dobrou práci v přípravách na tento den.

Musel jsem vyzařovat jistý klid, protože kluka, co ve třídě dělal nejvíce problémů, křičel a pokřikoval, posadili vedle mě.

Nejlepší aspekty třídy základní školy bylo pískoviště a ruční vozíky se sušenkami Jammie Dodgers. Moje nejjasnější vzpomínkou na děti z první třídy bylo, když jsem se v pondělí objevil s mými novými standardizovanými brýlemi s tlustými obroučkami od National Health, když mi bylo pět. Učitelka navrhla, abych se postavil na lavici, tak aby si všichni mohli dobře prohlédnout mé nové já. Bylo to jako „Ahoj, prostě mi říkejte čtyřoký, kluci!“ Jsem si jistý, že paní Gilmorová to nemyslela tak, aby to bylo ponižující, ale pro někoho, komu je pět, to ponižující bylo.

Jammie Dodgers nebylo jediné rozdávané náboženství na Our Lady of the Wayside. Katolické dogma bylo stále vysoko na studijních plánech, s náboženskou naukou – nebo „RK“ – útulně uhnízděnou vedle matematiky, dějepisu a zeměpisu. Dva plus dva jsou čtyři, bitva u Hastingsu byla v roce 1066, hlavní město Francie je Paříž a Ježíš proměnil vodu ve víno na svatbě v Káně.
Přes ty všechny hodiny, co jsem strávil v kostele, všechny ty obřady, všechny ty čtení, hudba, kadidlo, stále jsem to nechápal.

Intelektuálně mi to nikdy nedávalo smysl.

Jako jeden člen davu na krmení pěti tisíc, seděl jsem tam, nemohl jsem to pochopit, snažil jsem se přijít na to, jak jen mohl Ježíš mohl udělat všechno to jídlo z pěti bochníků a dvou malých ryb. Jak? Proč? Protože byl Ježíš? Protože byl tím vyvoleným? Co mi unikalo?

Ale jedna věc, kterou se naučíte brzy, je to, že ptát se jak nebo proč je v katolickém kostele odsuzováno. Ne pro nás, intelektuální přísnost Židů. Nebo duchovní zvědavost Budhistů.

Pro nás je neznalost věcí pýchy.

Nazval bych to „katolickou výtkou“, a je to vedlejším tahem duchovního génia, protože to, co říká, je: pokud se musíš ptát, nemáš víru, a pokud nemáš víru, jsi v prdeli, protože tu noc se objeví blesk, propálí okno tvého pokoje a SESTŘELÍ TĚ Z POVRCHU ZEMĚ!

Může to být celkem strašidelný a matoucí svět, ve kterém vyrůstáme.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *