3 Sound for the Suburbs

Život na předměstí byl pro tátu fajn. Vlastně více než fajn. Každé ráno v osm naskočil do svého Fordu a dojel do práce ve vývozu ve Wilmot-Breeden, strojírenské a výrobní firmě, která vyráběla díly pro auta, a v šest byl zpět doma. Dokonce se mu dostalo cest do zahraničí, především do Švédska, kde řešil obchodní vztahy s Volvem a Saabem. Ty cesty byly podle mě plné romantiky a půvabu. Domů se vracel načichlý doutníky, letištními salónky a drahým alkoholem, s dárky – parfém pro mámu a hračky pro mě. V šedesátých letech táta svou práci a život obecně miloval. Žil si svůj sen.

Mámu, která neřídila, život v Hollywoodu izoloval. Trčela na předměstí, pryč od své rodiny a přátel, a přestala pracovat ten den, co se dozvěděla, že je těhotná. Byla teď sama, se mnou, s jediným dítětem.

8

Bylo tu jen několik místních obchodů a máma si přátele získávala pomalu. Chodila pravidelně do kostela, celý svůj život, a to se také stalo jejím společenským životem, proto jsme museli každodenní cestu do kostela St. Jude podstoupit, bez ohledu na vzdálenost nebo počasí.

Samozřejmě že sem do kostela chodil s ní. Pořád si pamatuji tu hudbu. Kostel St. Jude byl místem, kde jsem uchopil katolický zpěvník; All Things Bright and Beautiful, Hospodin jest můj pastýř, Víra našich otců, tyto skladby tvořily denní program. Ale největší megahity jsme si nechávali na Vánoce: My tři králové, například – ani já jsem neodolal a tuhle jsem si zpíval nahlas; byla to opravdová, mužná hymna, hrdá a mocná – nebo Ó křesťané všichni, která mohla být zpívána latinsky jako Adeste Fideles, pokud na to měl kněz odvahu.

Některé z těch chvalozpěvů jako Ve stáji na slámě, ty musí být úžasné. Byly napsány, aby uchvátily představivost lidí od pěti do devadesáti pěti let. Některá aranžmá byla převzata od titánů jako J. S. Bach, takže jsem byl, aniž bych to věděl, vystaven některým z nejlepších kousků, co kdy byly napsány. Varhany přeskakují z durové stupnice do molové a mě vstávají chlupy za krkem.

Většina evropské popové hudby je založena na hudbě z křesťanských kostelů, stejně jako hodně amerického popu je založeno hudbě z kostelů evangelia, gospelu, který je více jako „výzva a odezva“. Na tento názor mě přivedl Le Bon. Zkušenost s hudbou z kostela z mého dětství nikdy nezmizela a nepřestala být hlubokou inspirací pro jakékoliv psaní písní, na kterém se podílím.

Druhý mámin zachránce z jejího předměstského exilu přišel ve formě technologie a tranzistorového rádia, které bylo vždy zapnuté a naladěné na Light Programme na BBC. Vzpomínám, jak jsem se každé ráno probouzel za zvuku toho rádia. Slýchával jsem rádio dříve, než jsem viděl nebo slyšel kohokoliv z rodičů.

Máma zbožňovala populární hudbu. Jako teenager byla velká fanynka, idolizovala si frontmany kapel svých dnů: Harryho Jamese, Artieho Shawa. Nedávno jsem našel malou černou knihu, která jí patřila, kam si, svým vždy elegantním rukopisem, přepsala asi šedesát hitů té doby, názvy jako My Foolish Heart, Come with Me My Honey a Boy of My Dreams.

Celá tahle vášeň pro ni – a skoro pro všechny ostatní v zemi – vygradovala, když se v roce 1962 objevili the Beatles, v té době mi byly dva roky. Byli ve stejné míře romantičtí, drzí a dobrodružní. A byli z Liverpoolu.

Všechny ty novopečené matky, které milovaly jejich „mop top“ účesy, nám zpívaly Love Me Do, All My Loving nebo She Loves You, zatímco my se učili chodit, nebo ještě pořád leželi v postýlkách. Oidipe, buď v pozoru.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *