20 The Poetry Arrives

Než jsme našli zpěváka, museli jsme se spokojit pouze se zkušebnou. Ale já chtěl zpět před publikum. I přes tu dobrodušnost a šampaňské jsem byl ochoten nesnášet Paula Berrowa za to, že nevycházel s Jeffem Thomasem. Andy byl dalším důležitým krokem kupředu, a neztráceli jsme čas. Zvuk naší kapely konečně nacházel svůj rytmus.

Nabídli jsme místo zpěváka Gordonu Sharpovi z kapely the Freeze, který přijel z Edinburghu a vypadal jako jeden z nás. Zavolal jsem mu z telefonu mých rodičů, který byl na chodbě, a zeptal jsem se ho, kdy se plánuje vrátit do Birminghamu.

„Přemýšlel jsem o tom dlouze a usilovně, Johne, ale zůstanu se svou vlastní kapelou.“

Další rána.

28

Berrowovi měli více nápadů, koho by mohli obsadit do role zpěváka, ale v tomhle byli bezradní. Řešení brzo přišlo jako blesk z čistého nebe – studentka univerzity, která o víkendech pracovala na poloviční úvazek v klubu Rum Runner.

Věděla, co máme za lubem a svému spolubydlícímu navrhla, aby přišel a setkal se s námi.

Simon Le Bon (ano, jeho pravé jméno) vyrůstal v Bushey, vnějším předměstí Londýna, jako nejstarší ze třech bratrů. Nikdy jsme nezjistili, čím se jeho táta živil. „Pochybné věci v ulici Whitehall“ bylo nejvíc, co z něj kdo dostal. Ale jeho máma a babička z matčiny strany byly obě profesionální tanečnice a Simon byl nabádán k tomu, aby je následoval do záře reflektorů.

Jako dítě hrál v televizi a získal malé vedlejší role v reklamách. Pohltila ho punková euforie, stejně jako nás, a zpíval v několika kapelách. Kapela, na kterou byl nejvíce hrdý, se jmenovala Dog Days.

Rozhodl se jít na univerzitu studovat dramatické umění, takže jeho muzicírování šlo stranou. Naštěstí pro nás mu bylo nabídnuto místo na Birminghamské univerzitě.

Byl o dva roky starší než já a jak se vyvíjel náš vztah, často jsem si připadal, jako bych byl jedním z jeho mladších sourozenců. Ale co mě při našem prvním setkání nejvíce zasáhlo, byl jeho vzhled. Byl vysoký a dobře mluvil, a bylo na něm něco vznešeného. Možná jeho hugenotská krev

A potom tu bylo to jeho jméno. Celkem úžasné.

Vlasy ostříhané nakrátko, odbarvené na špinavou blond, mu dodávaly jiskru. A nemůžu zapomenout na to, co měl na našem prvním setkání na sobě, protože se to stalo součástí pověsti naší kapely: těsné lyžařské kalhoty s leopardím vzorem, s poutky pod botami. Nepochybně pochybný vzhled, ale víte co, studoval Shakespeara. Ve skutečnosti mohl snadno být Shakespearovou představou o rockové hvězdě. Věděli jste, že by vypadal v kabátci celkem dobře. Byl hubený, byl punker a byl připraven uspět, stejně jako my ostatní.

První den jsme spolu nehráli, ale mluvili jsme o hudbě a snažili si navzájem porozumět. Kapela Simple Minds zrovna vydala jejich druhé album, Reel to Real Cacophony, s producentem Johnem Leckiem. Pro nás to bylo důležité album, a v Simonově hledáčku bylo taky. Bylo to pro mě významné.

Vrátil se do klubu o den či dva později, s sebou otlučenou modrou knihu – jeho knihu z dob kapely Dog Days, která byla plná textů a nápadů na skladby. Tato kniha obsahovala základ pro naše budoucí skladby, zejména The Chauffeur.

My čtyři zapojili nástroje a zahráli Simonovi skladbu, která nejvíce reprezentovala hudební směr, na kterém jsme pracovali. Začala sekvencerem a čtyřčtvrťovým diskotékovým beatem. Po osmi taktech jsme se společně přidali, s Andym a Nickem; Andyho silná kytara, Nickův delikátní a melodický klávesový riff a moje basová linka, vypilovaná do dokonalosti. Bylo toho moc, ale patřilo to k sobě – jako sex a kožené oblečení. Simon věděl, čeho se chytit. Seděl a poslouchal, když jsme tu píseň několikrát hráli, a dělal si poznámky do svého sešitu. Potom vstal a v celé své kráse se postavil k mikrofonu. A s otevřeným zápisníkem začal zpívat:

I’ve been in this grass here for the last ten hours.
My clothes are dirty but my mouth isn’t dry.
How does it happen? Does it fly through the air?
Oh, I gave up asking days away.
And now I’m lying here waiting for the Sound of Thunder.

Do svého diáře jsem si ten den zapsal „Konečně, frontman! Hvězda je tady!“

Poezie dorazila.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *