18 Enter the Eighties

Jak jsme pluli ke konci sedmdesátých let, nikdo, koho jsem znal, nemyslel příliš na to, jak budou osmdesátá léta vypadat nebo znít. Možná o tom hovořili na stránkách velkých médií jako Time nebo Newsweek nebo the Guardian, ale já o tom nepřemýšlel. Byl jsem zaneprázdněn životem.

Nikdo tenkrát nevěděl, jak důležitou se ukáže být hudba, kterou dělali Kraftwerk v jejich domácích studiích v Düsseldorfu, se svými ručně vyrobenými klávesami a efektovými pedály. Vynalézali techno, a ne pouze jeho zvuk.

Přebal jejich alba The Man-Machine z roku 1978 převzal svůj vzhled od Fritze Langa, z jeho černobílého mistrovského díla Metropolis z dvacátých let. Přidali charakteristické barvy a tvary ruského konstruktivismu; červenou, černou a šedou, všechno ostré úhly a trojúhelníky. Trvalo rok, než vliv toho přebalu plně vstoupil do kulturního proudu. Na konci roku 1979 nebyl nikdo, kdo by dělal cokoliv, na čem záleželo, a kdo by nebyl nějakým způsobem ovlivněn oním albem. Vše, co stálo za to vizuálně vyjádřit, mohlo být vyjádřeno v černé a bílé, s všudypřítomnou šedou a důrazem červené.

26

Kapela Warsaw Manchesteru se přejmenovala na Joy Division a oblékala si elegantní šedé košile, tmavé kravaty a nadbytečné vojenské nepromokavé pláště.

Visage zpívali „Fade to Grey“ (Vyblednout došeda). Ultravox nahrávali v Kolíně nad Rýnem Connym Plankem, producentem německé kapely Can, a natočili černobílé video ve Vídni jako poctu filmu Třetí muž od Orsona Wella.

Nikdo, kdo měl ponětí o tom, co se děje, se už neoblékal punkově. Punkový vzhled postoupil dál. V Birminghamu designéři a majitelé butiků Patti Bell a Jane Kahn ctili ducha punkové parády, ale změkčili ji a zromantizovali. Po další rok či dva skýtali několik perfektních vzhledů pro Duran Duran.

Vivienne Westwood pokračovala v inovacích. Nikdy se nezasekla na svých kultovních punkových výtvorech, pořád pokračovala kupředu. Oblečení, které představila „na“ kapele Bow Wow Wow v roce 1980 byly neobyčejně krásné, a my jsme přidávali některé kousky z oné kolekce do našich šatníků, jakmile přišly peníze.

Tvary byly nyní ostré a strukturované. Gary Numan to trefil. Jeho skladba Cars se stala číslem 1 v Británii.

Vojenský vzhled byl zpátky. Pozemní kontrola na majora Toma (narážka na text Space Oddity od Davida Bowieho). Bowie v Berlíně, 2001: Vesmírná odysea. Klávesy byly v kurzu, kytary byly pryč.

Už žádné No Future (Žádná budoucnost, skladba Sex Pistols); budoucnost byla obnovena. Zpráva Sex Pistols byla již passé.

Původní punkeři se vrátili zpět k Bowiemu a Ferrymu, rozčarovaní kapelou Sham 69 a davem „Oi!“. Zpět k oblékání do úlisných obleků a zpět k uhlazeným vlasům. Lidé se chtěli znova parádit.

Půvab se vrátil – Dekadentní oblečení z obchoďáku Empire. Mužnost punku zmizela přes noc. Disco vyhrávalo válku nad rockem. Návrháři Halston, Gucci a Fiorucci se všichni dostali až do Midlands. Fonty byly moderní a demokratické. Typografie únosců (vystřihávání písmen různých fontů) a inkoustové stříkance byly out. Avantgarda se stala fontem dne a Helvetica pokračovala ve své cestě na vrchol. Dívky a chlapci se znova začali oblékat do oblečení opačného pohlaví, jako to dělali v letech glam-rocku. Nihilismus, který měl tak zásadní význam při pohánění punk rocku v jeho počátcích, byl nahrazen něčím stejně, ne-li více, motivačním; vůlí vyhrát, uspět, triumfovat. Británie si zvolila ženu premiérem. Ambice byla v pohodě.

Nic z toho jsem tenkrát nevěděl, nemohl jsem tomu přijít na kloub, kdykoliv jsem se o to pokusil. Chce to rozhled, abyste poznali změnu trendů. Ale roky 1979-80 byli nepochybně kulturní křižovatkou.

Naučil jsem se lekce, když jsem sledoval cesty, kterými šli mí idolové. Ukázalo se, že the Clash chtěli být největší rock and rollovou skupinou na světě, noví Rolling Stones. Nedošlo mi to, když jsem je následoval po Anglii, křiče spolu s nimi jejich hymny Complete Control a 1977.

Je smutné, že Sex Pistols nebyli schopní přečkat to šílenství, které přinesla jejich sláva. Měli ten nejprudší rozpad, a nyní Johnny Rotten, který se vrátil k jeho rodnému jménu – Johhny Lydon –  ve velmi postmoderním kroku, dělal něco nového. Měl v kultuře osmdesátých let s rockovou skupinou Public Image Ltd skoro stejně významné místo jako v sedmdesátých letech se Sex Pistols.

Buzzcocks (punková/new wave kapela) dokazovali, že jsou nesmírně odolní, každý druhý týden se objevovali v Top of the Pops, hráli řadu dokonale napsaných popových mistrovských děl, jeden za druhým, stejně jako to dělali Blondie. Obě kapely nastavily vražedné tempo.

Rok 1980 znamenal skoro smrt pro hudební týdeníky. Jen The New Musical Express přežíval dlouhodobě. Objevil se nový, lesklý, plnobarevný tisk o popu, který si získával na popularitě, představovaný především magazínem Smash Hits, který na obálku rád dával plnobarevné fotografie Adama Anta, protože se dobře prodávaly.

Chuť ducha doby, jako byla patrná v prosinci roku 1979. Kulturní vlna. Kamkoliv se valila, valil jsem se s ní.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *