0 Úvod – Brighton, 29. Července 1981

01                 02

Je pondělí v noci v Brighton Dome, dva týdny před vydáním našeho třetího singlu, Girls On Film. Je měsíc po mých dvacátých prvních narozeninách.

Světla zhasla a Tel Aviv začíná hrát. Vybrali jsme tuto evokující instrumentální skladbu z našeho nového alba, inspirovanou Středním východem, aby fungovala jako předehra, abychom dali publiku najevo, že show začne.

Ale děje se něco divného. Nikdo z nás neslyší hudbu. Co se děje? Hluk z publika. Zesiluje. Zvětšuje se. Skandování.

Křik.

A poté, za bezpečnostní oponou, jdeme na jeviště. Nával strachu. Díváme se na sebe s nervózními pohledy. A na tváři výraz: „Je tohle skutečné?“

Zapojíme nástroje, basa – hraje, bicí – bubnují, klávesy i kytary – naladěné.

Připraveni.

Tel Aviv končí. Jdeme na to. A zvedá se opona, aby odhalila náš nový život.
Síla našich nástrojů, zesílena a zvětšena komíny zesilovačů, které sahají až po strop. Není nic, co by se rovnalo té ohromující síle teenagerovské sexuální energie, která se na nás valí v nezastavitelných vlnách z publika.

Ta síla je zřejmá. Cítím, jak se zmocňuje mých rukou, nohou, mých prstů, po dobu úvodní skladby. Je neúprosná a její další vlny dopadají na pódium.

Není žádná šance, aby nás slyšeli, ale na tom nezáleží. Nikdo nás stejně neposlouchá. Přišli, aby slyšeli sebe. Aby byli slyšeni. A to, co mají říct, je: „Vezmi si mě, MĚ! Jsem ta pravá pro tebe! Johne! Simone! Nicku! Andy! Rogere!“

Jakmile naše první skladba se pomalu chýlí k podivnému konci, otočíme se na sebe, abychom se navzájem podpořili. Ale další skladba už nějak začala bez nás. Už nejsme pod kontrolou. Rozbité sedačky, roztrhané oblečení, lidé na nosítkách, kolapsy. Jako na obrazu od Bosche. Každá náctiletá holka v Anglii zažívá svou krizi dospívání společně jako jedna, právě teď, nejasně a zároveň s naší muzikou. To šílenství je nakažlivé. Jsme urychlovačem jejich explozí, jedna po jedné, po tisícovkách.
Stali jsme se idoly, ikonami, předměty uctívání.


Komentáře

0 Úvod – Brighton, 29. Července 1981 — 1 komentář

  1. Děkuji,ani nevíš jakou jsi mě a věřím že ne jen mě udělal velikou radost…DÍKY
    Za všechny co si sem najdou cestu.Radek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *